Škola a studium

Dnes mám za sebou první zkoušku na HEC Montréal a myslím, že je ten pravý čas podělit se o své dojmy a poznatky ze studijního prostředí. :-)

Testy

Začněme od zkoušky. Byla ve francouzštině, proto jsem se velmi zajímala o to, jestli můžu používat slovník. Musela jsem si zajít do kanceláře pro zahraniční studenty a vyžádat si speciální označení mé studentské karty. Tu jsem pak na zkoušce předložila a doufala, že to bude fungovat. Hlídaly dvě postarší dámy, ale vypadaly, jako by to viděly poprvé, nicméně já jsem se tvářila velmi suverénně, jako že je to normální a že je přeci samozřejmé, že si s sebou můžu na zkoušku vzít svůj vypůjčený megaslovník. Myslím, že jim nezbylo nic jiného, než tento fakt prostě akceptovat. :-)
Na zkoušku jsme měli vymezený čas, a to 3 hodiny. Myslela jsem si, že to přeci nikdy nemůže trvat 3 hodiny, že za tak dlouhou dobu bych to musela mít napsané dvakrát. Opak byl ale pravdou a složku secvaknutých papírů jsem odevzdávala doslova za 5 minut 12. Otázky byly esejovitého typu, ale ne tak, jak jsme zvyklí v Čechách, kde se naučíme, vyjmenujeme fáze, metody, teorie či něco podobného a odcházíme s jasnou představou o tom, jak jsme na tom. Esejovitá otázka zde znamená "vyjádřete svůj souhlas či nesouhlas s daným tvrzením a zdůvodněte/argumentujte, proč si to myslíte". Kéž by se nás na to někdo zeptal u zkoušky v ČR...
Druhou částí testu byla případová studie. Ty jsou tu při testech velmi běžné. Ačkoliv jsem dalšími zkouškami zatím neprošla, vím přesně, jak budou vypadat, resp. jaký typ otázky budou obsahovat.

Systém výuky

Způsob výuky je tu velmi odlišný od českého systému. V ČR se musíme vše spíše memorizovat a učit navzpaměť - pak také tak vypadají testy. V Kanadě je způsob výuky mnohem více praktičtější, zaměřený na konkrétní příklady, na aplikaci teorií do praxe. Ve stejném duchu jsou psané i knihy, takže se velmi dobře čtou. Asi mi nikdo nebude věřit, že jsem za 1 semestr přečetla dvě učebnice. :-D To se u nás nemůže stát.

Týmové práce aneb dražba zahraničních studentů

Dalším typickým znakem je způsob týmových prací. Na ty jsme zvyklí i u nás, ale tady je to celé o úroveň výš. Každá týmová práce se tvoří ve spolupráci s nějakou místní firmou, na základě schůzek s manažery nebo zaměstnanci dané firmy, a řeší se reálný problém. Toto zjištění pro nás bylo velkým překvapením, doteď mi není jasné, jak to může fungovat, ale jsou tu na to asi všichni zvyklí. Problémem pro zahraniční studenty je kontakt s jakoukoliv společností, jelikož místní firmy neznáme. Je tedy nutné být v týmu s nějakým místním studentem, který je v této sféře jaksi zkušenější, ale zde nastává jeden velký problém. Místní studenti nechtějí být se zahraničními, protože ti přece jen chodí na párty a nic nedělají! Pak se stává, že nastane situace, kdy učitel "draží" zahraničního studenta jako na trhu. "Ano, ano, máme tady jednoho velmi šikovného studenta z České republiky. Kdo nemá kompletní tým, nabízím tohoto studenta...." Chcete mě?? :-D
To se mi naštěstí nestalo!

Tím se dostáváme k přístupu studentů, potažmo profesorů. Studenti si za své studium platí a je to opravdu znát. Všichni se snaží a mají jinou motivaci (i když už jsem narazila na "světlé výjimky"). Na začátku semestru se často na první hodině studenti představují a vyjadřují svá očekávání. Není neobvyklé, že studenti řeknou, že chtějí mít z předmětu A (jako naše 1). Vůbec se tím netají a je obdivuhodné, kolik takových studentů se najde. :-) Na druhé straně profesoři jsou také jinak motivovaní než je tomu u nás, jelikož jsou placení na základě hodnocení studentů, jak se jim líbil způsob výuky, jak probíhaly hodiny atd. Učitelé jsou na hodiny perfektně připravení a během týdne dostávám nejvíce e-mailů právě od nich. :-)

Hodnocení

Způsob hodnocení je velmi odlišný od českého. Jednak tím, že my jsme zvyklí na klasickou stupnici 1,2,3 (zde A+, A, A-, B+, B, atd. - stupnice je mnohem širší), ale hlavně hodnocením na základě porovnání s průměrem třídy. To znamená, že když průměr třídy bude 90 %, pravděpodobně mi na absolvování předmětu nebude stačit 60 % a naopak. Jsem tedy moc zvědavá, co mě čeká na konci semestru. :-/ Vzhledem k tomu, že chtějí mít všichni co nejlepší výsledek, musím si stavět svůj cíl jako "ještě lepší výsledek než ten nejlepší". :-D

Průběžná příprava na hodiny

Většinou je potřeba se připravovat na každou hodinu. Ještě jsem zapomněla zmínit, že hodiny tu nemají klasických 90 min, ale trvají 3 hodiny. Učitel si sám určí, kdy udělá přestávku, která většinou trvá 10-15 min. Výuka začíná v 8:30 a večerní hodiny končí ve 21:30 (což je můj případ každé pondělí a středu, ufff).
Vraťme se k průběžné přípravě. Na každou hodinu je potřeba načíst předepsané materiály, ať to jsou knihy nebo speciální složka materiálů zvaná "recueil". Není to ale pár řádků, většinou se jedná o 30 - 50 stran. Každý týden tedy poctivě chodím do knihovny, ve které jsem nebyla za celé studium víckrát než tady za 2 měsíce. To je ale dané také tím, že knihy jsou tu extrémně drahé, každá stojí v rozmězí od 50 do 200 dolarů.

Knihovna

Knihovna HEC Montréal je výjimečná. Je moderní, každé místo disponuje lampičkou, a prostředí je opravdu příjemné. Je velmi dobře vybavená, dochází sem i studenti ze všech ostatních škol. V období zkoušek musíte hledat volné místečko, kam se uchýlíte se svou oblíbenou učebnicí. Ale to já nemusím, jelikož se připravuju z hodiny na hodinu. ;-)

Třídy

Školy jsou v Kanadě stavěné velmi zvláštně. Ve třídách není jedno jediné okno, takže je všude klimatizace, ve které vždy trpím, protože někde je nastavená na velmi nízkou teplotu. Po třech hodinách pak odcházím se zmrzlým nosem i rukama. Možná se ptáte, jaký je důvod. Je to dané historicky, jelikož Kanaďané zastávali názor, že pokud má třída okna, ruší nás to a studenti se nesoustředí. Všechny školy jsou tedy postavené v tomto duchu. Nicméně všechny místnosti jsou skvěle technicky vybavené a všude jsou pohodlné židle.

To je zatím z tohoto soudku vše. Vyčerpávající řekla bych...:-)